Hnutí ANO představilo plán na zavedení bezúročných půjček a zvýhodněných hypoték pro mladé rodiny či vybrané profese. Ekonomové ale varují, že tento krok může paradoxně zhoršit dostupnost bydlení. Pokud stát posílí poptávku, aniž by podpořil výstavbu, může výsledek znamenat další růst cen na už tak napjatém trhu.
Shrnutí článku v bodech:
• Hnutí ANO chce zavést bezúročné půjčky a zvýhodněné hypotéky pro mladé rodiny a vybrané profese.
• Cílem je zlepšit dostupnost bydlení, ale ekonomové varují, že opatření může vést k růstu cen nemovitostí.
• Program by posílil poptávku, zatímco hlavní problém trhu a to nedostatečná výstavba, zůstává neřešený.
• Tempo výstavby v Česku patří k nejnižším v EU, což zvyšuje tlak na ceny nových i starších bytů.
• Podpora by mohla nejvíce pomoci domácnostem s nadprůměrnými příjmy, které by na bydlení dosáhly i bez státní pomoci.
• Dlouhodobé řešení krize bydlení spočívá ve zjednodušení stavebních řízení, dostupnějších pozemcích a rozvoji výstavby.
Součástí hospodářské strategie hnutí ANO je zavedení bezúročných půjček pro mladé rodiny a dotovaných hypoték pro klíčové profese, například učitele nebo zdravotníky. Program má být spuštěn ve dvou etapách, první do roku 2027 a druhá o rok později. Financování by mělo vycházet ze státních prostředků, zatímco banky by zajišťovaly administraci a správu úvěrů.
Podobné modely podpory se v minulosti v Česku objevily už několikrát. Na přelomu tisíciletí stát dotoval úroky hypoték, v dalších letech pak poskytoval přímé půjčky pro mladé manžele. Jejich dopad byl ale omezený, programy oslovily jen malé množství žadatelů a neměly výraznější vliv na celkovou dostupnost bydlení.
Hlavním problémem českého trhu s bydlením zůstává nedostatečná výstavba. Mnoho odborníků upozorňuje, že státní podpora v podobě levných hypoték nebo bezúročných půjček řeší pouze poptávkovou část rovnice. Pokud se nezvýší objem nových bytů, posílení poptávky může vést jen k růstu cen.
Tempo výstavby v Česku je dlouhodobě jedno z nejpomalejších v Evropské unii. Místo rozšiřování dotačních programů by se tak podle ekonomů měla pozornost soustředit na zjednodušení povolovacích procesů, zrychlení stavebních řízení a podporu investic do nové bytové výstavby.
Z ekonomického pohledu může mít plán na zvýhodněné úvěry dvojí efekt. Krátkodobě sice pomůže určité skupině obyvatel dosáhnout na vlastní bydlení, dlouhodobě ale přispěje k dalšímu růstu cen nemovitostí. Vyšší poptávka bez odpovídající nabídky logicky tlačí ceny vzhůru.
Zároveň hrozí, že program osloví především domácnosti s nadprůměrnými příjmy, které by si bydlení mohly dovolit i bez státní podpory. Tím by se veřejné prostředky využily neefektivně a efekt pro skutečně ohrožené skupiny obyvatel by byl minimální.
Dlouhodobé řešení bytové krize podle ekonomů nespočívá v levnějších úvěrech, ale v rozšíření bytového fondu. Potřebná je stabilní podpora výstavby, odstranění administrativních bariér a motivace soukromých investorů i obcí ke stavbě dostupných bytů.
Posílení poptávky bez nové výstavby by mohlo vést ke stejnému výsledku jako v minulosti a to ke krátkodobému oživení trhu, po němž následuje další růst cen.
Plán bezúročných půjček a zvýhodněných hypoték může znít atraktivně, ve skutečnosti ale nepřináší systémové řešení bytové krize. Skutečná výzva českého trhu s bydlením leží na straně nabídky a v rychlosti výstavby, legislativních podmínkách a ceně pozemků. Dokud se tyto faktory nezmění, budou i dobře míněné programy jen krátkodobou pomocí s dlouhodobými důsledky pro ceny bydlení.
Hypotéky se za posledních třicet let staly hlavním nástrojem financování bydlení v Česku. Zatímco dnes jsou běžnou součástí života milionů lidí, v devadesátých letech šlo o produkt dostupný jen pro hrstku domácností. Tehdejší úroky dosahovaly dvouciferných hodnot a získat úvěr znamenalo splnit celou řadu přísných podmínek.
České stavebnictví sice v červnu meziročně vzrostlo o 14 procent, za optimistickými čísly se však skrývá znepokojivý trend. Počet vydaných stavebních povolení totiž klesl na nejnižší úroveň za posledních pětadvacet let. Podle odborníků jde o jasný signál, že současná podoba stavebního zákona nefunguje a brzdí další rozvoj výstavby v zemi.
Česko se potýká s bytovou krizí, která nejvíce doléhá na velká města. Jen v Praze chybí přibližně 150 tisíc bytů a ročně by bylo potřeba postavit deset tisíc nových, reálně se však dokončí sotva polovina. Konference Plán B(ydlení), pořádaná Svazem podnikatelů ve stavebnictví v rámci veletrhu FOR ARCH, ukázala, že řešení existují. Nyní je potřeba přistoupit k jejich realizaci.
