O bydlení se v Česku mluví víc než o čemkoli jiném. Ceny bytů, dostupnost hypoték nebo role developerů patří k nejdiskutovanějším tématům. Kolem nich však koluje řada polopravd a nejasností. Iniciativa pro dostupné bydlení proto připravila přehled nejčastějších mýtů a faktů, které ukazují, jaká je skutečná situace na trhu s bydlením.
Shrnutí článku v bodech:
• Nedostatek nové výstavby je hlavní příčinou drahého bydlení v Česku
• Většina bytů slouží k vlastnímu bydlení, investiční byty rozšiřují nájemní trh
• Ceny bytů dlouhodobě rostou kvůli pomalému povolování a přeregulovanosti
• Stát inkasuje z každého bytu největší zisk na daních a poplatcích
• Centrální výstavba státem bývá pomalejší a dražší než soukromá
• Klíčová řešení: zrychlení povolování, méně regulací, lepší územní plánování a podpora výstavby městy
Fakt: Počet obyvatel i domácností roste, zatímco nová výstavba stagnuje. V Praze chybí podle odhadů už téměř 100 tisíc bytů. Mnohé starší domy jsou navíc v nevyhovujícím technickém stavu a jejich rekonstrukce bývá dražší než výstavba nových.
Fakt: Naprostá většina bytů je určena pro vlastní bydlení. Investiční byty tvoří zhruba 20–30 % trhu a v drtivé většině se pronajímají, čímž zvyšují nabídku na nájemním trhu. Statistika tzv. „neobydlených bytů“ bývá často špatně interpretována – řada z nich je běžně obývána, jen v nich při sčítání nikdo nebyl oficiálně hlášen.
Fakt: Ceny bytů odrážejí nedostatek nabídky a dlouhodobě nefunkční povolovací procesy. Přestože krátkodobě mohou kolísat, v dlouhodobém horizontu v Česku rostou. V Praze se za posledních 10 let zvýšily o více než 170 %. Rychlé zlevnění pravděpodobně nelze očekávat – nejvýše stabilizaci při vyšší výstavbě.
Fakt: Největší příjem z každého prodaného bytu má stát. Jen na DPH získá z pražského bytu v průměru 1,25 milionu Kč, další stovky tisíc putují do rozpočtu města formou kontribucí. Dlouhé schvalovací procesy přitom zvyšují náklady a ceny tlačí nahoru.
Fakt: Zkušenosti z Evropy ukazují, že státní výstavba bývá pomalejší a dražší než soukromá. Úlohou státu by neměla být centrální kontrola, ale vytvoření stabilních a předvídatelných podmínek – zejména zrychlení povolování, snížení byrokracie a jasná pravidla pro rozvoj měst a obcí.
Jak situaci zlepšit
Podle Iniciativy pro dostupné bydlení jsou klíčové čtyři principy:
1️⃣ Zrychlit a zjednodušit povolování výstavby.
2️⃣ Zmírnit přeregulovanost stavebnictví.
3️⃣ Zlepšit územní plánování, aby bylo kde stavět.
4️⃣ Podpořit výstavbu dostupných bytů městy a obcemi pomocí efektivního systému DESIGN-BUILD inspirovaného „baťovským“ modelem.
Základem dostupného bydlení je jednoduchá rovnice – čím víc bytů se staví, tím stabilnější jsou ceny. Reálná řešení proto neleží v přísnější regulaci, ale v podpoře výstavby, která dokáže nabídnout dostatek kvalitních bytů pro všechny generace.
Možnost odpojit neplatiče od dodávky tepla nebo teplé vody přináší do správy bytových domů novou naději. Změna legislativy má za cíl ulevit poctivým obyvatelům, kteří dosud nesli důsledky cizích dluhů. Přesto ale zůstává otázkou, zda bude tento krok skutečně využitelný v praxi.
Najít vhodné bydlení před začátkem akademického roku je pro studenty stále těžší. Nabídka je omezená, ceny rostou a zájemců o každý pokoj jsou desítky. V univerzitních městech tak často rozhoduje rychlost, osobní kontakty i ochota přistoupit na kompromisy, které by si běžný nájemník dovolit nemusel.
Pronájem bytu může být zajímavým způsobem, jak zhodnotit úspory a získat pravidelný příjem. Pokud ale majitel podcení přípravu, výběr nájemníků nebo nastavení pravidel, může se z investice stát spíše starost než radost. Přinášíme proto praktické rady, jak se vyhnout nejčastějším problémům.
