Nájemní bydlení v Česku prochází tichou, ale zásadní proměnou. Stále častěji se objevují nájemní smlouvy uzavírané jen na několik měsíců, někdy dokonce na jeden. Tento trend přináší větší flexibilitu pro majitele bytů, ale zároveň zvyšuje nejistotu nájemníků. Jaké dopady má rozmach krátkodobých smluv a proč se o nich začíná mluvit i na úrovni státu?
Shrnutí článku v bodech:
• Nájemní smlouvy uzavírané jen na několik měsíců se v Česku stávají stále běžnější praxí.
• Krátkodobé smlouvy nejčastěji dopadají na mladší lidi a domácnosti s nižšími příjmy.
• Pronajímatelům dávají tyto smlouvy větší flexibilitu, nájemníkům ale přinášejí vyšší nejistotu.
• Časté prodlužování krátkých smluv umožňuje snadnější a rychlejší zvyšování nájemného.
• Česká legislativa minimální délku nájemních smluv nestanovuje, což je v evropském kontextu spíše výjimka.
• O možnosti úpravy pravidel se začíná diskutovat, zatím ale bez konkrétních legislativních změn.
Zatímco dříve byly běžné roční nebo delší nájemní smlouvy, dnes se na trhu stále častěji objevují kontrakty uzavírané na tři měsíce nebo půl roku. Zákon žádnou minimální délku nájemní smlouvy nestanovuje, a tak je tento postup zcela legální. V praxi se však krátkodobé smlouvy často neustále prodlužují, což vytváří dlouhodobý vztah bez jistoty stability.
Nejčastěji se s těmito smlouvami setkávají mladí lidé, domácnosti s nižšími příjmy nebo ti, kteří mají omezené možnosti výběru bydlení. Právě u těchto skupin je vyjednávací pozice slabší a možnost odmítnout nevýhodné podmínky minimální. Výsledkem je vyšší stres, obava z náhlé ztráty bydlení a menší ochota bránit se nefér požadavkům.
Krátkodobé smlouvy dávají pronajímatelům větší prostor pro časté úpravy ceny nájmu. Ochranná pravidla, která se vztahují na dlouhodobé nájemní vztahy, se zde často neuplatní. Nájemník se tak může ocitnout v situaci, kdy je mu při prodlužování smlouvy oznámeno výrazné zvýšení nájemného bez reálné možnosti odporu.
Délka nájemních smluv často souvisí s lokalitou. Ve velkých městech jsou běžnější roční smlouvy, zatímco v ekonomicky slabších regionech převažují kratší kontrakty. Právě tam je tlak na dostupné bydlení největší a nájemníci mají méně alternativ.
V mnoha evropských zemích existuje zákonem stanovená minimální délka nájemní smlouvy, často v řádu několika let. Česká republika v tomto ohledu patří spíše k výjimkám, kde současná legislativa neurčuje minimální délku pronájmu. Odborná debata se proto stále častěji obrací k otázce, zda by větší regulace nepřinesla stabilnější prostředí pro obě strany nájemního vztahu.
Krátkodobé nájemní smlouvy jsou reakcí na napjatý trh s bydlením, ale zároveň prohlubují nejistotu části nájemníků. Přestože dávají pronajímatelům větší flexibilitu, z dlouhodobého pohledu mohou přispívat k nestabilitě celého systému nájemního bydlení. Diskuze o nastavení jasnějších pravidel tak bude v následujících letech stále aktuálnější.
Rekreační nemovitosti v Česku zůstávají v posledních letech velmi žádané a jejich ceny nadále rostou. Nejnovější analýzy ukazují, že chaty a chalupy během letošního roku opět zdražily a zájem kupujících se soustředí především na atraktivní horské lokality. Významnou roli hraje také technický stav budovy a možnost celoročního využití.
Česká národní banka reaguje na rostoucí objem rizikových úvěrů určených na investiční bydlení a představila doporučení, která mají zpřísnit poskytování investičních hypoték. Nové limity se mají dotknout žadatelů kupujících třetí a další nemovitost nebo byt určený k pronájmu. Zpřísnění míří především na výši úvěru vůči hodnotě nemovitosti i celkovou zadluženost domácností.
Hnutí ANO představilo plán na zavedení bezúročných půjček a zvýhodněných hypoték pro mladé rodiny či vybrané profese. Ekonomové ale varují, že tento krok může paradoxně zhoršit dostupnost bydlení. Pokud stát posílí poptávku, aniž by podpořil výstavbu, může výsledek znamenat další růst cen na už tak napjatém trhu.
