Koupelna bez bariér, mnoho handicapovaných si ji musí přizpůsobit po svém
Nemoc nebo nešťastný úraz, někdy stačí chvilka a život se otočí o 180 stupňů. Kdo skončí ze dne na den na vozíku, musí se potýkat s celou řadou nových problémů. Tím nejnáročnějším je se postarat sám o sebe a v takovém případě je nutností upravit si i bydlení dle svých potřeb. My se nyní zaměříme na bezbariérové koupelny.
Bydlení v bytovkách nebo panelových domech má jedno úskalí – malý prostor. Jenže toho člověk na vozíčku potřebuje poměrně hodně. Existuje naštěstí řada vychytávek, kdy je například umístěna sprcha přímo na toaletě. Tam pak stačí pouze upravit podlahu, aby voda mohla odtékat. Při těchto úpravách je vždy lepší vyhledat odborníky, kteří mohou podat cenné a praktické rady.
„Někteří například udělají záchod ve výšce podle vyhlášky, kdy je výška té toalety stejná jako sedák vozíku. Jenže handicapovaný se nepřesouvá a bude muset na záchod na toaletním křesle. To se dělá tak, že se s tím křeslem nadjede nad ten záchod, jenže on tam to křeslo v tomto případě nedostane, protože je záchod příliš vysoký. Tak to musí zas bourat. Je spousta takových věcí, které jim nedojdou,“ vypráví své zkušenosti Zdeňka Faltýnková z České asociace paraplegiků.
Upravit lze téměř každou koupelnu. Stačí jen vědět, jak na to
Od klasické koupelny se ta bezbariérová liší už na první pohled. Velký důraz je kladen především na dostatek místa, aby se mohl člověk na vozíčku bez problémů dostat k toaletě nebo umyvadlu. Podle architekta Michala Janků lze dobře upravit i prostory v klasickém panelovém domě.
„Panelákové koupelny jsou sice malé, ale dá se s nimi ještě pracovat. Někdy i na úkor chodby, kuchyně i ložnice. Dají se zkrátka zvětšit. Samotné panelákové koupelny jsou taková vestavěná jádra, takže už jen tím, že vybouráme jádro a postavíme novou koupelnu získáme 40 centimetrů na každou stranu. Nosný panel pochopitelně neposuneme, ale příčky ano. V každém případě bych se poradil se statikem,“ komentuje architekt.
Velmi důležitou součástí bezbariérového wc nebo sprchového kouta jsou madla. I ta mají své stanovené parametry. Každý je ovšem jinak velký, a tak je možné úchyty individuálně přizpůsobit. Aby madla vydržela je rozhodně na místě volit k upevnění chemickou kotvu.
Věčná otázka: Vana nebo sprchový kout?
Odpověď na tuto otázku se různí. Jedni se cítí bezpečněji, když mohou usednout do vany. Druzí naopak nedají dopustit na bezbariérové sprchové kouty. I tady je třeba myslet na pár zásadních věcí.
„Ideální je sprchový kout úplně bez bariér, aby tam nebyl žádný rantl, to znamená vydlážděný od kraje ke kraji a bez žádného přechodu. V podlaze je pak jen zapuštěný žlábek na odtok vody. V obou případech se musí myslet i na protiskluz. U sprchových vaniček to řeší speciální povrchová úprava, u dlažby je třeba myslet na správný materiál,“ vysvětluje Michal Janků.
Umyvadla jsou také řešena jinak. Jsou mělká, aby se pod ně dalo zajet s vozíkem, obecně jsou také umístěna níže a jsou takzvaně vykrojená, aby se mohl dotyční i třeba opřít lokty. Takovým detailem, na který se občas zapomíná je i obyčejné zrcadlo. Pokud handicapovaný sdílí domácnost se „zdravími členy“ rodiny, je lepší volit větší zrcadlo, které umístíme trochu níže k umyvadlu. Sice se možná víc zacáká, ale zase je to levnější a jednoduší než naklápěcí varianta.
Diskuze
Doporučené pořady
Spolupracujeme
